P. Ante Antić se narodil roku 1893 v šibenickém biskupství v Chorvatsku. Po skončeni gymnázia a ukončeni noviciátu vstoupil do řádu sv. Františka z Assisi a stal se členem františkánské provincie Nejsvětějšího Vykupitele se sídlem ve Splitu. Po studiích teologie byl vysvěcen na kněze (1917) a vedení provincie ho jako rozvážného, zbožného, pokorného, svatého a učeného kněze pověřilo výchovou budoucich kněží a řeholníků, což věrně a úspěšně vykonával až do své smrti.
Ačkoliv vždy žil pouze v klášteře, přesto ho věřící všech společenských vrstev nalezli, jako mimořádně charismatickou osobnost, obdařenou nadpřirozenými dary víry, naděje a lásky, pomoci nichž byl zcela pohroužen v Boha. Věřící ho objevili a přijali jako nejvyhledávanějšího zpovědníka, duchuvního průvodce a rádce v duchovním životě. Vyhledávali ho tisíce: kněží, řeholníci, řeholnice, všechny vrstvy laiků církve. Lidé u něho nalézali mimořádné životní i duchovní ctnosti: pokoru, poslušnost, čistotu, chudobu, zbožnost, trpělivost, rozvážnost, ale i velkou charitativní péči o nemocně, chudé a lidi v různých životních nesnázích.
Mimoto měl zvláštní Boži dar pronikat a nahlížet do lidských duši, do budoucího života, událostí a povoláni. V kontaktu s ním (u zpovědi, při duchovním vedení a radách) u něho mnozí nalézali a zakoušeli Boži přítomnost a blízkost, dobrotu a Kristovu lásku k člověku, četné milosti a pomoc Boži, zažili různé zázraky na jeho Bohem vyslyšené prosby.
Byl hojně obdařen mnohými charismaty, žil podle evangelia nejdokonaleji jak jen je v lidské dimenzi možné. V hluboké kontemplaci pronikal modlitbou do mystického života a úpiného sjednocení s Kristem, což bylo jeho jediným přáním, jak si i zaznamenal: “Jen sám Ježiš mě musí mít celého”.
Ve svém životě a působení byl oddán Nejsvětějši Trojici, uctíval a oslavoval všechna tajemství Kristova života, utrpení a smrti – především Nejsvětějši svátost oltářní, měl vroucí vztah k Matce Boži Panně Marii, sv. Františku, sv. Terezii od Ježíška, sv. Janu z Kříže, sv. Terezii Avilské, aj.
Zemřel v Záhřebu 4. března 1965 v pověsti světce, která se po jeho blažené a svaté smrti začala šířit krajem pro četné milosti, které Bůh uděluje lidem ns jeho nebeskou přímluvu. Jeho tělesné ostatky jsou uloženy a udávány v kostele Matky Boží Lurdské v Záhřebu. Kanonizační proces za jeho prohlášení blahoslaveným a svatým je na posouzeni v Řimě.